Derby: když sport rozdělí Prahu

10. listopadu 2012 v 15:11 | Karvi |  VŠE O SLAVII
DÁVNÁ RIVALITA "DĚLNICKÉ" SPARTY A "BURŽOAZNÍ" SLAVIE, SKUTEČNOST NEBO MÝTUS ?

V neděli 18.11.2012 má extraliga na programu druhé hokejové derby této sezony mezi Slavií a Spartou. Po výhře sešívaných v O2 Areně, kde přetlačili rudé v poměru 3:2, se tentokrát obě mužstva poměří v holešovickém stánku. Na svém blogu bych vám k této příležitosti chtěl nabídnout obsáhlý článek, který má za úkol trochu poodkrýt odvěkou rivalitu mezi oběma pražskými "S" a zároveň zkrátit fanouškům nekonečné čekání na tento výjimečný zápas. Téma se pokusím pojmout spíše v obecné rovině, prapůvodní kořeny odlišností klubů a jejich soupeření pocházejí především z fotbalového prostředí, tak pro tentokrát snad jeho převahu čtenáři tohoto hokejového blogu prominou. Zkrátka Slavia versus Sparta v té nejopravdovější podstatě a v historických souvislostech.

V roce 2003 jeden fotbalový fanatik z Anglie jménem Giles Goodhead sepsal a posléze vydal knihu s názvem Us v Them (v češtině vyšla v roce 2004 pod názvem: My proti nim). Putující nadšenec podnikl za účasti svých přátel a členů rodiny cestu na osm nejvýznamnějších zápasů světa. Kniha líčí vzrušenou atmosféru nevraživých potyček v městech rozdělených fotbalem - Glasgow, Milán, Buenos Aires...a nebo Praha. Kapitola o derby Slavie a Sparty přináší unikátní pohled zahraničního pozorovatele na historické pozadí odvěké rivality v pasáži, kdy autor knihy problematiku zasvěceně vysvětluje v letadle cestou do Prahy svému příteli:

"Takže, Sparta a Slavia jsou v podstatě dva nejlepší týmy v Praze. Oba kluby jsou více než sto let staré. Slavia začínala jako (svého druhu) protihabsburský protest, českojazyčné diskuzní společenství v roce osmnáct set něco, tudíž Slavia byla vlastně vždycky intelektuální klub. Sparta naproti tomu měla dělnické kořeny. Klub byl známý jako "Zelezná Sparta". Když začali studenti v roce 1989 demonstrovat, Slavia jim vyjádřila před zápasem podporu. Tady má celý akt skutečně politické pozadí. Komunisté totiž v roce 1948 tým Slavie rozpustili - její nejlepší hráče si zabrali pro sebe, zbytek ze stadionu vykopli a zakázali jim jméno týmu užívat. Trvalo jim čtyřicet let, než se zase vzchopili. Sparta si jako dělnický tým nevedla nijak špatně, ale vysokoškolské studenty přijímala jen někde v ústraní na zadním dvorku. A zítra se znovu zmaterializuje historický rozkol, který rozdělil ve dvacátém století západní průmyslové společnosti na dvé poloviny - společenská třída mozků proti třídě svalů, bílé límečky proti montérkám - tentokrát v podobě nádherné hry." Tolik Giles Goodhead a jeho svérázný pohled na oba nejslavnější české kluby a jejich soupeření. Nerozporuji, že se jedná o popis v mnoha ohledech nepřesný, možná zavádějící a historicky velice zjednodušený, ovšem i přesto mi uvedená pasáž z knihy přišla jako nejvhodnější úvod k tomuto článku. Syrový pohled poměrů neznalého angličana v sobě totiž skýtá i nejednu pravdu.

Ve sportovním světě bývá často jedním z charakteristických znaků kultury aktivních fanoušků i politická orientace jednotlivých skupin. Česká scéna je v tomto ohledu poměrně specifická, jelikož velká většina táborů je buď striktně apolitická, nebo apolitická ve smyslu, že své politické preference nedává veřejně příliš najevo a neprojevuje se ani při prezentaci fanoušků na tribunách. Tento stav je dán jednak historickým vývojen scény a tím, že se tradiční fanouškovské základny týmů rekrutovaly (díky vlivu rovnostářské socialistické společnosti) během druhé poloviny 20. století z více či méně stejných sociálních vrstev. (zdroj: krajane.czu.cz)

Případ Slavie a Sparty však z výše uvedeného tvrzení poněkud vybočuje. Ne snad, že by příznivci obou táborů na tribunách fotbalových nebo hokejových stadionů dávali na odiv svá politická přesvědčení. Tuzemská politická scéna je v současné době takovým způsobem rozmělněná a zdiskreditovaná, že by to snad ani nebylo možné. A představa, že díky historickému vývoji obou klubů táhne Sparta své fanoušky na levou stranu politického spektra a Slavia na stranu pravou, je skutečně na dnešní poměry spíše humorná a povrchní. Nicméně jakýsi duch kontrastů, v kterých se oba kluby zrodily, je kolem Sparty a Slavie cítit dodnes. Historická fakta týkající se společenských vrstev, které se nabalovaly na oba kluby jsou nepopiratelná a v minulosti Spartu i Slavii zformovaly až do dnešních podob. Jak už jsem nakousl na začátku článku slovy spisovatele Gilese Goodheada - od založení Sparty a Slavie se skladba příznivců obou klubů poměrně značně odlišovala. Zatímco Slavii fandili spíše intelektuálové, "buržoazie" a vyšší společenské vrstvy, ke Spartě tíhli naopak dělníci a méně vzdělaní lidé (není myšleno nijak posměšně). Některé prameny si toto vysvětlují i lokalizací obou klubů, kdy Vršovice a Vinohrady bývaly v minulosti středostavovské čtvrti, zatímco na průmyslových předměstích v Holešovicích a okolí žili převážně zaměstanci továren se svými rodinami.

Za předlistopadového režimu se stávala náklonnost ke Slavii určitou formou nesouhlasu s praktikami tehdejší doby. V tomto období bylo oficiálními sdělovacími prostředky vzhlíženo v kopané a v ledním hokeji zejména k "armádním" Duklám a "dělnické" Spartě. V socialistickém Československu byly oddíly přidruženy k jednotlivým závodům a státním podnikům, které v daném městě oddíl "sponzorovaly" a také zaměstnávaly drtivou většinu jeho fanoušků. Platila i opačná implikace: většina zaměstnanců závodu byla rovněž fanoušky klubu. Toto se pochopitelně týkalo jak fotbalu, tak i hokeje. Slovy jednoho hrdiny ze známého Smyczekova filmu z prostředí fotbalových fanoušků: "Chápeš to? Vyrazit mě z ČKD kvůli tomu, že fandím Spartě. Tomu tedy nehovim, vole. To je ňáký na palici, nemyslíš?" (zdroj: krajane.czu.cz). Slavia jako klub studentů, umělců, "buržoazie" a podobných "nepřátel socialismu" neměla naopak za minulého režimu na růžích ustláno. A je úplně jedno, zda se jednalo o otázku fotbalu nebo hokeje. Více nevoli režimu pociťovala fotbalová sestřička, ovšem dost možná kvůli tomu, že hokejová Slavia byla v inkriminovaném období "uklizena" v nižších soutěžích, kam se propadla již v roce 1938 a nebyla tak pochopitelně tolik na očích. Jak je uvedeno v knize Červenobílá ledová síla - během následujících desítek let hrála HC Slavia druhou ligu, ale někdy také jen městský přebor či divizi. Hrozilo dokonce i ukončení činnosti.

V listopadu 2010 novinář časopisu Reflex Milan Tesař publikoval dnes již kultovní článek s názvem "Český fotbal za komunismu: Milujte Spartu jako stranu a vládu!", který vznikl na základě kolujícího podvrhu v podobě výstřižku z "dobového socialistického tisku". I přesto, že se autor posléze za poněkud hystericky a nezodpovědně vytvořené dílko omluvil, rozpoutal na toto téma žhavou diskuzi, která znovu vynesla na světlo třaskavost a zakořeněnost legendární rivality, překračující hranice sportovních stadionů. A protože se jedná o problematiku vskutku rozsáhlou a zajímavou, požádal jsem o vyjádření k tématu také člověka v uvedené oblasti maximálně fundovaného - Dr. Michala Dobiáše, který je 1. místopředsedou Odboru přátel Slavie. Zde nabízím čtenářům jeho pohled:

Máme-li hodnotit téměř 120 let trvající spolužití obou nejslavnějších českých klubů (Sparta byla založena o rok a dva týdny později než Slavia - 16.listopadu 1893), dostaneme se možná do neřešitelných rozporů - po létech dobré spolupráce přicházely roky vzájemného prokletí a často opět dokola. Postupně si přitom oba kluby získávaly určitou nálepku - Slavia jako klub inteligence a boháčů, Sparta spíše jako klub dělnický. Ale jako každé oznámkování mělo i toto určité, dá se i říci, že nemalé trhliny. Je nesporným faktem, že Slavia navazovala na studentské a slovanské tradice (dokonce prý ve stanovách kdysi stálo, že členem může být pouze člověk slovanského původu), Sparta byla spíše kosmopolitnější a ráznější v jednání.

Tímto zjednodušeným pohledem je ale vystiženo srovnání historie i zázemí obou klubů. Slávisté byli vždy tak nějak skromnější a oddanější, sparťané sebevědomější a možná protřelejší, lépe se vždy snažili přizpůsobit poměrům. Kolem Slavie bylo vždy možno najít více studentů, příslušníků inteligence, zatímco boháči či zbohatlíci rozdělovali svou přízeň mezi oba kluby. Již sešívané dresy Slavie reprezentovaly tehdejší českou vlajku sestávající z barvy červené a bílé, i jméno Slavia připomínalo slovanské tradice, bohyni všech Slovanů. Sparta naproti tomu připomínala historii starořeckého státu, jehož příslušníci vynikali odvahou, bojovností a statečností. A poté, co barvu svých dresů změnili sparťané po vzoru Arsenalu na rudou, objevovaly se první připomínky, že je i klubem vpravdě dělnickým, čehož někdy i hodně využívala, hlavně za minulého režimu.

Možná, že už někdo ani neví, že po tzv. Vítězném únoru na půldruhého desetiletí zmizely oba historické názvy Sparta a Slavia, prý na věčné časy, a stalo se z nich Sokolovo a Dynamo, i když u Sparty se hlavní název změnil jen na Spartak. Byla to Slavia, která dotáhla v roce 1964 svoje snahy o návrat jména do cíle, poté se připojila i Sparta a další kluby. To již fungoval Odbor přátel Slavie a v jeho čele stál vynikající herec a nádherný člověk, Martin Růžek a další oblíbení špičkoví umělci. V té době byla spolupráce obou klubů nejlepší v historii a naplňovalo se heslo "Na hřišti soupeři, mimo ně přátelé!". Vždyť na druhém břehu stáli další umělečtí velikáni - režisér Martin Frič a herec Václav Voska. Pak se však vše opět dalo do pohybu po trajektorii jakési sinusoidy, ale věřme, že se jednou opět naplní heslo z dob této obrody "Sparta je, když je Slavia!"

Rozhřešení tohoto dávného sporu se pravděpodobně již nikdy nedočkáme. Stejně tak, jako se nikdy nedočkáme jeho konce. Sparťané vždy budou přinášet stovky argumentů a důkazů, kterými budou přesvědčivě vyvracet sounáležitost Sparty s minulým režimem a dělnickou třídou. Jistě se najde i velká část slávistů, kteří nestojí o to, aby byl jejich klub spojován s prvorepublikovými "buržousty". V dnešní uspěchané a rozdíly stírající době, je to tak možná lepší. Sport by měl být především sportem a měření sil by mělo probíhat v první řadě na sportovním kolbišti. Nejbližší příležitost k pokoření rivala z Holešovic máme již brzy. Kdo ví, kolik takových možností ještě bude, než nám Sparta nadobro pláchne do KHL. V klubu HC Sparta Praha se totiž začátkem letošní sezony staly tak převratné události, že do výše publikovaných řádků až parodicky zapadají. Nemám na mysli nic jiného, než opětovné propojení Sparty s koncernem ČKD, umocněné fůzí s ruským klubem KHL Lev Praha. Náhoda nebo osud ?

(Zdroj obrázku: hcsparta.cz)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karlos | E-mail | 22. listopadu 2012 v 22:39 | Reagovat

Ahoj, možná budu působit jako šťoura, ale SK Slavia vznikla na valné hromadě řečnického a literárního klubu na Karlově náměstí jako cyklistický klub a od roku 1899 hrála své zapasy na Letné,v Edenu začala hrát až po roce 1948 http://cs.wikipedia.org/wiki/SK_Slavia_Praha, Sparta vznikla o rok později na Královských Vinohradechhttp://cs.wikipedia.org/wiki/AC_Sparta_Praha, první derby se hrálo na Císařské louce.

2 market-slavia | 5. prosince 2012 v 22:28 | Reagovat

V pořádku, děkuji za fundované doplnění.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama